Ekonomie shrnutí

1. Ekonomie jako věda

• Charakteristika (oikos = dům, zákon=nomos)
• Ekonomie = humanitní věda, která zkoumá nejobecnější souvislosti ekonomického života společnosti, usiluje o objasnění fungování hospodářského života, zkoumá výrobu statků, poskytování služeb a jejich využití mezi ekonomickými subjekty (tzn. domácnosti, firmy, stát)

• Předmět zkoumání:

• předmětem zkoumání je ekonomika, která bývá označována jako ekonomie v praxi
• jedná se o konkrétní výrobu statků a služeb, jejich rozdělování, směna a spotřeba
• ekonomika v sobě integruje pojmy hospodářství (světová ekonomika, ekonomika ČR), hospodaření (plánování, organizování, výroba, prodej), hospodárnost (hospodárné využití materiálu či energie)

• Složky ekonomie

1. mikroekonomie (řecké mikros = malý): zkoumá chování malých ekonomických subjektů (domácnosti, firmy a jejich hospodaření a rozhodování)                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                          
2. makroekonomie (makros = velký): zkoumá chování velkých ekonomických subjektů - stát => národní hospodářství souvislosti inflace, nezaměstnanosti, ekonomického růstu apod.)

•  Přístupy k ekonomickému myšlení

1. pozitivní – analyzuje a popisuje skutečný stav ekonomiky
2. normativní – hodnotí stav ekonomiky a říká, jak by se měla vyvíjet a jaká by měla být

• Praktický význam ekonomie

• je podstatná pro řízení státní ekonomiky, vedení soukromých podniků, ale i pro život každého spotřebitele→
• vedení rodinného rozpočtu (půjčky, investice)
• perspektiva oborů při volbě zaměstnání, rizika vlastního podnikání
• porozumění ekonomické části volebních programu politických stran
• pochopeně daňového a ekonomického systému

2. Hlavní ekonomické pojmy a otázky

• Potřeby, statky, služby, výrobní faktory

• ekonomie se snaží odhalit, jak se lidé rozhodují v otázkách uspokojení svých potřeb→ potřeba= pocit nedostatku/přebytku z něčeho
• lidé své potřeby uspokojují prostřednictvím:

a) statků → statky = předměty vhodné k uspokojení potřeb člověka (hmotné=auto, nehmotné= znalost jazyka; omezené= je nutné za ně zaplatit, neomezené=vzduch, mořská voda, sluneční svit)

b) služeb → služba = činnost prováděná jedněmi lidmi pro uspokojení potřeb ostatních lidí (restaurace, zábava, ubytování)

• Hospodářský proces

• jedná se o proces počínající výrobou statku až po jeho spotřebu, rozdělujeme ho na několik fází:

1. výroba

• jen velmi málo statků nalezneme volně v přírodě, většina z nich je výsledkem výroby→ zdroje, které jsou využívány pro výrobu statků, nazýváme výrobní faktory – jsou jimi:
• půda = vzácný a omezený produkt přírody, odměnou za využití půdy je tzv. pozemková renta
• práce = lidská činnost, která přeměňuje přírodní zdroje ve statky a za kterou náleží odměna ve formě mzdy
• kapitál = statky, které slouží k další výrobě (formy kapitálu jsou o peníze, zboží, stroje, budovy, cenné papíry)

2. rozdělování a přerozdělování

• rozdělováním získávají svůj podíl na výrobě její účastníci (zaměstnanci, podnikatelé) → část svého podílu odvádějí do veřejných rozpočtů ve formě daní, kde dojde k přerozdělení i ostatním členům společnosti, kteří se na výrobě nepodíleli →nezaměstnaní, ženy na mateřské

3. směna

• proces, ve kterém nabízející hledají kupce na své zboží a služby, aby realizovali svůj zisk

místo směny se nazývá trh→ statky a služby se směňují za peníze

4.  spotřeba

• je výsledkem konečného užití statků→ spotřebu členíme na konečnou (uspokojení potřeb jednotlivých lidí) a výrobní (uspokojení potřeb firem, které mohou dále vyrábět)

• Ekonomické sektory

• podle produkce statků a služeb rozlišujeme tzv. ekonomické sektory

1. primární →zisk a zpracování surovin (zemědělství, lesnictví, těžba)
2. sekundární →výroba hmotných statků, zpracovatelský průmysl (potravinářství, stavebnictví)
3. terciální → služby (doprava, cestovní ruch, bankovnictví) – pracuje v něm nejvíce lidí
4. kvartální → činnost ve vědě, výzkumu, školství (dříve součástí terciálního, dnes samostatný)

• Tři základní ekonomické otázky:

• Co vyrábět? → Jaké statky a služby produkovat v podmínkách, které se mi nabízí?
• Jak vyrábět? → Jaké technické, organizační a zdrojové podmínky se mi nabízí?
• Pro koho vyrábět? → Kdo bude cílovým spotřebitelem? Bude jich dost?
• odpovědi na tyto otázky mohou být různé, podle nich pak dělíme základní ekonomické systémy:

1. tradiční (zvykový) = ekonomické chování je založeno na tradicích a zvycích, většina majetku je společného  → tento systém dnes využívají primitivní přírodní kmeny
2. příkazový (centrálně plánovaný) = o výrobních otázkách rozhodují striktně vládní orgány pomocí plánování, tento systém využívaly socialistické státy
3. tržní = ekonomika je regulována trhem, převládá soukromé vlastnictví, neexistují zásahy státu → raný kapitalismus 19. století
4. smíšený = tržní mechanismus je doplněn státními zásahy (např. stanovení mzdy, daní, sociálního pojištění), dnes se jedná o převažující systém v hospodářsky vyspělých zemích

3. Ekonomické teorie

• ekonomické myšlení není jednotné, v historii se vyvinulo mnoho teorií, směrů, škol

1. antika:4. století př. n. l.

• název ekonomie je převzat od starořeckých myslitelů, ekonomie se nejdříve vyvíjela jako součást filozofie, nejvýznamnějším teoretikem této doby byl Aristoteles – dílo Etika Nikomachova→ za ideální považoval hospodářskou samostatnost domácnosti, které bylo dosaženo samostatným zemědělstvím

2. merkantilismus 15. st.

• měřítkem bohatství země je vlastnictví drahých kovů, stát (panovník) silně zasahuje do ekonomiky své země
• systém postavený na dovážení surovin a vyvážení výrobků, které se prodají za zlato (naopak to tento systém zakazoval) – tzn. vývoz neopracovaných surovin (zlata, stříbra) a dovoz hotových výrobků byl nepřípustný

3. klasická ekonomie 18. st.:

• s klasickou politickou ekonomií je spojován vznik ekonomie jako vědy
• zdroj bohatství viděla ve výrobě statků, které budou uspokojovat potřeby
• ekonomika se podle této teorie dokáže nejlépe regulovat sama, zásahy státu jsou nežádoucí →  hospodářský liberalismus
• představitel této teorie a zároveň člověk, který je považován za zakladatele ekonomie, je Adam Smith (své myšlenky zformulovat v knize „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“)
• vyslovil myšlenku o „neviditelné ruce trhu“ →  jedinci na trhu uspokojují své vlastní zájmy, ale nemohou uspět, dokud neuspokojí potřeby ostatních (tržní mechanismus se proto postará o blahobyt)
• citace z jeho knihy: „Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za svůj oběd, ale je to jejich ohled na jejich vlastní zájem. Nespoléháme se na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku a nikdy jim nezdůrazňujeme naše potřeby, ale jejich výhody.“
• další představitelé: David Ricardo, John Stuart Mill, v ČR Václav Klaus, Miroslav Ševčík
• v polovině 19. století se na klasickou ekonomii reagují dva další směry

4. socialistický směr 2. pol. 19. st.

• představitel Karl Marx, který své ekonomické postoje zformuloval v díle „Kapitál“
• vytvořil teorii o nadhodnotě a vykořisťování = kapitalista si nechává velkou část hodnoty vytvořené dělníkem a tomu dává jen prostředky, které jsou nutné k přežití →   tak ho vykořisťuje, což je příčinou třídního boje
• podle vztahu k výrobním prostředkům rozlišoval dvě třídy  - proletariát (dělníci, nemají žádné výrobní prostředky) a kapitalisté (jsou majiteli výrobních prostředků)
•  řešení vidí v odstranění soukromého vlastnictví a nastolení beztřídní společnosti

5. neoklasický směr 70. léta 19. st.

• přestavitel Alfred Marshall
• navazuje na klasickou ekonomii, její pozornost se přesouvá k chování malých ekonomických subjektů, a sice na zkoumání podmínek tržní rovnováhy, zkoumání vztahu poptávky, nabídky a ceny
• chování spotřebitelů je ovlivněno tzv. mezním užitkem = vyjadřuje, o kolik vzroste/klesne celkový užitek, jestliže se množství spotřebovávaného zboží zvýší o jednotku
• zákon klesajícího mezního užitku – s růstem objemu spotřebovávaného zboží klesá mezní užitek →   nejvyšší přírůstek uspokojení potřeb přinese první jednotka, každá další má pro spotřebitele a jeho celkový užitek menší význam

6. keynesiánství 30. léta 20. st.

• zakladatelem této teorie je John Keynes, který prosazoval státní zásahy (intervence) do tržní ekonomiky →  

trh sice reguluje ekonomiku, ale v určitých oblastech selhává (např. světová hospodářská krize 1929-33), a to může odstranit zásah státu

• své myšlenky zformuloval v knize „Obecná teorie úroku, zaměstnanosti a peněz“ (1936) →  po 2. světové válce keynesiánskou teorii přijala většina světových ekonomik

7. monetarismus 70. léta 20. st.

• další krizi, která přišla v 70. letech, ale keynenesiáni neuměli řešit (většina státních rozpočtů byla schodková, začala růst inflace) – v důsledku toho nastupuje monetarismus
• monetarismus navazuje na neoklasickou ekonomii a opět se přiklání k co nejmenším státním zásahům do fungování trhu (za nejdůležitější považují boj s inflací)
• nejvýraznějším představitelem je ekonom Milton Friedman

8. institucionální ekonomie - současnost

• v současné době se rozvíjí jak keynesiánské, tak i neoklasické teorie (obě mají řadu stoupenců)
• roste ale také význam tzv. institucionální ekonomie = zdůrazňuje vliv institucí na chování spotřebitelů
• instituce = jakékoliv omezení, které utváří ekonomické chování lidí (zvyky, kultura, náboženství, právní normy, občanská práva)