Člověk jako společenská bytost
- - proces socializace a jeho význam pro jedince a společnost
- - formy sociálního učení
- - pozice, status, role
- - tvorba hodnot, postojů a norem
- - sociální kontrola
Proces socializace a jeho význam pro jedince a společnost
Socializace
- = zespolečenšťování, polidšťování
- = aktivní proces sociálního učení
- = osvojení jazyka, postojů, specifického vidění světa, identity (vědomí vlastního já)
- = proces osvojování a poznávání kulturních norem a hodnot
- - umožňuje jedinci život ve společnosti, sžívání člověka s ostatními
- - dlouhodobý a komplikovaný proces, nejintenzivnější v mládí, ale probíhá celý život
- - člověk se stává osobností pod vlivem sociálního prostředí a sociální interakce
- - zajišťuje kontinuitu společenského vývoje
dělení:
- a) záměrná(vědomá) – v rodině, ve škole
- b) nezáměrná(nevědomá) – vzniká interakcemi,korigování chování,schopnost empatie
cíle:
- - zespolečenštění člověka tak, aby byl schopen vycházet s ostatními lidmi a mohl existovat ve společnosti chování úspěšně socializovaného člověk je předvídatelné a očekávané
- - naučit jedince správě se chovat v určitých sociálních rolích
- - vypracovává u člověka schopnost vzdát se určité potřeby nebo ji odložit na později(disciplína)
- - probíhá v sociálním prostředí
- - rodina (primární skupina, nejvýznamnější)
- - vrstevnická skupina
- - pracovní kolektiv / masmédia
Formy sociálního učení
- - napodobování
- - identifikace (ztotožňování se s urč. vzorem)
- - přebírání rolí (osvojování si rolí)
- - anticipace (očekávání urč. způsobu jednání)
- - citová nákaza (přebírání cit. vztahů od lidí)
- - sugesce (nekritické přebírání názorů)
- Sociální učení je způsob, kterým se jedinec učí přizpůsobovat požadavkům svého společenského prostředí a osvojuje si názory, postoje, hodnoty
- základem formálních vztahů je sociální pozice (status) a sociální role, která je s ní svázána
Pozice, status, role
Sociální pozice = hodnota postavení, které člověk zaujímá v nějakém sociálním útvaru
- - má vzhledem k jiným postavením určitou hodnotu
- - svázáno s výkonem určité role
Status = trvalejší pozice, bývá vyjadřován symboly
- a) vrozený
- b) získaný(získaný během života)
- c) připsaný(jak člověka vidí ostatní lidé)
Sociální role = soubor očekávaných chování člověka
- - odráží jeho postavení ve společnosti je tím, co se od něj očekává
- - mívají symboly (koruna…)
- - neslučitelnost role – když se od jedince v určité situaci očekává až protikladné chování
- - člověk ji neuskutečňuje podle přesných pravidel, ale vkládá do ní prvky své osobnosti
- - její realizace záleží na:
- - poznání / informacích
- - motivaci (= emotivní faktor)
- - schopnosti jedince
členění:
- a) formální (student, poslanec..)
- b) neformální (kamarád..)
- obligatorní (syn, vnuk, Čech, muž..) / volitelné
- podřadná / souřadná / nadřazená…
- specifické -> vnucené (obětní beránek) / přisouzené (šašek třídy)
- - souběžně několik rolí (matka, dcera, atletka, sekretářka, sestra..)
- - člověk se s ní může identifikovat, nebo ji hrát
- - obvykle vymezená např. postavením v zaměstnanecké struktuře společnosti
Tvorba hodnot, postojů a norem
Postoje:
- - relativně stálé tendence hodnotit předměty a jevy
- - připravenost člověka reagovat na podněty určitým způsobem
- - měří se na postojových škálách
Norma
je požadavek na chování nebo vlastnosti věci, člověka, situace apod., určený buď k závaznému vyžadování nebo k posuzování jejich přijatelnosti nebo obvyklosti.
Hodnota
obecné myšlenkové přetvoření postoje vůči určité kvalitě do formy přetrvávající míry individuální významnosti této kvality; vztahová kategorie vyjadřující na základě hodnotící transakce stupeň zobecněné a vnitřně přijaté významnosti vnější entity konkrétním člověkem. Rovněž cílový předmět nebo stav, ke kterému člověk směřuje a kterého se snaží dosáhnout (zájem). Hodnota vzniká v procesu socializace jedince kulturním působením společnosti, v níž jedinec žije. Strukturací hodnot do více či méně stálých hierarchií (vyšší a nižší hodnoty) vzniká hodnotová orientace, která je individuálně vysoce variabilní a je většinou měřítkem identifikace jedince se společností.
Reakce na rozpor mezi hodnotami a cíli – podle am. sociologa Roberta Karla Mertona – 5 typů reakce jedince na rozpor mezi hodnotami a cíli společnosti a prostředky dosažení
- - Konformismus = jednání dle očekávání , naplnění role, souhlas s cílem
- - Inovace = souhlas s cílem, ale ne s prostředky, volí vlastní
- - Ritualismus = lpí na osvědčených prostředcích, ale neuvědomuje si cíle
- - Únik (různé formy) = ignorace cílů, postupů i očekávaných reakcí
- - Vzpoura = nepřijímá ani cíle, ani prostředky (protest)
Sociální deviace – znamenají odchylku od pravidel vytvořených společností a osvojených během socializace
- - podstata je v existenci pravidel, bez nich by neexistovala
- - deviantní chování – odlišuje se od uznávaných norem a pravidel, podle nichž jedná většina společnosti, porušení těchto pravidel
- - co je deviantní a co normální závisí na tom, co za to považuje společnost
- - sociální patologie – ohrožující, škodlivé, negativní hodnocení
dělení:
- a) agresivní(použití násilí)
- b) neagresivní(porušení norem bez násilí)
- c) zvláštní druhy
- - kriminalita = činnost porušující právní normy,trestána systémem sankcí
- - delikvence – týká se i mladistvých
- - šikana, násilí
Sociální kontrola
- - konfrontace reálného chování člověka s normami a hodnotami společnosti
- - dělení:
- vnější / vnitřní (= sebekontrola)
- - udržuje ji systém sankcí –
- a) pozitivní -> ocenění za následování norem a dodržování hodnot (státní vyznamenání…)
- b) negativní -> trst za porušení norem a nenrespektování hodnot (trestní stíhání, odsouzení) cílem je
Cíl: stabilita sociálního řádu , udržení stávajících institucí a sociálních organizací