Vilém se narodil roku 1028 jako nemanželský syn Roberta Ďábla vévody Normandského a Arletty dcery koželuha z Falaise. Vilémův otec byl proslulý násilník a zemřel roku 1058 na cestě z Palestiny, když šel na pouť do Jeruzaléma pro rozhřešení. Vilém měl trpké mládí, avšak díky tomu se z něho stal člověk s železnými nervy a tvrdou paží. Stal se vévodou, ale měl mnoho srážek s francouzskými knížaty, Vilém však svou důstojnost svedl obhájit.
Tehdy byla Normandie nejsilnějším územním celkem Francie. Vilém byl přítelem Anglického krále Edvarda III – Edvard se více nežli o záležitosti státní staral o záležitosti duchovní, takže Anglii více než Edvard vládl vévoda Godvin, avšak Edvard žárlil na oblibu Godvina ,a tak ho nechal vykázat od dvora a namísto Godvina si pozval pány z Normandie. Vilém se rozhodl navštívit Edvarda v jeho Anglické domovině, krátce po Vilémově návštěvě se v Anglii rozpoutala bouře národní strany, proti cizincům, kteří byli Edvardem stále více protežováni. Edvard proto povolal Godvina zpět, avšak Godvin potom dosáhl skoro až královské moci, jelikož Edvard přenechával vládu a sám se zabýval jen náboženstvím.
Letitý Godvin měl syna Haralda, který byl stejně jako jeho otec miláčkem Anglického národa a měl velkou naději stát se králem Anglie. Do Anglie se vrátil klid a její moc vzrostla.
Roku 1065 Harold podniknul cestu za Vilémem do Normandie, tato cesta měla důležité následky. Haroldova loď byla bouří zahnána k normandským břehům, kde ztroskotala. Pán, jemuž pobřeží, na němž Haroldova loď ztroskotala, patřilo, Harolda zajal, avšak Vilém jej osvobodil a přivedl jej ke svému dvoru a tam Harolda pasoval na rytíře. Vilém se k Haroldovi na svém dvoře choval velmi uctivě, však Vilém využil příznivého okamžiku a oznámil Haroldovi, že když byl Edvard III ve vyhnanství v Normandii, uznal Viléma za svého nástupce na Anglický trůn a po Haroldovi chtěl, přísahu, že po smrti Edvarda mu Harold pomůže k trůnu. Harold si ve Vilémově moci nedovolil odporovat, takže tedy přísahal na relikviář, který byl postavený na bedně a přikryt drahocenným suknem, po Haroldově přísaze Vilém stáhl sukno a objevila se tam truhla, která byla naplněna ostatky leckterého světce Normandie a ti všichni byli svědci Haroldovi přísahy, když to Harold viděl zbledl a třásl se jako osika, protože až když mu Vilém ukázal ostatky světců uvědomil si Harold vážnost přísahy, kterou Vilémovi složil, kterou nehodlal dodržet, protože věděl, že on sám má být jednou králem Anglie a že rod Godvinovců má vystřídat Alfrédovu dynastii.
Po smrti Edvarda III roku 1066 byl Harold dosazen na Anglický trůn. Harold však netušil, že si trůn užije jen na krátkou dobu. Harold byl ihned od korunovace nucen zápasit o trůn se svým bratrem, sotva nad bratrem zvítězil, tak obdržel zprávu, že se u Anglických břehů vylodil Normandský vévoda Vilém – jednou, když byl Vilém na honu, tak dostal zprávu o korunovaci Harolda na Anglický trůn. Vilém se hned po obdržení zprávy vrátil do Rouenu a poslal Haroldovi poselství, ve kterém mu Vilém chtěl připomenout, k čemu se mu Harold v Normandii zavázal. Harold, ale Vilémovi odpověděl, že k tomu byl donucen násilím a nic jiného mu tím pádem nezbývalo, než, aby mu to odpřísahal.
Vilém se rozhodl s Haroldem bojovat. Vilém sháněl spojence, kde se dalo a sliboval jim statky a veliké odměny pokud mu proti Haroldovi pomohou. Vilém podal na Harolda v Římě žalobu jako na křivopřísežníka. Harold bohužel nebyl u papeže dobře zapsán, protože neplatil svatopetrský peníz a ani po zvolení za Anglického krále neposlal posly do Říma a papež Alexandr II považující Anglii za své léno, uznal jako platného Anglického panovníka Viléma a poslal mu posvěcenou korouhev a prsten, ve kterém byl vlas sv. Petra, aby mu dopomohl k vítězství.
Vilém se vylodil u Hastingsu asi s 15 000 vojáky. Horold skončíc svůj boj s bratrem o vládu nad Anglií se vydal na tažení proti Vilémovi, ale jeho posily se zpozdily, takže měl Harold jen malé vojsko. A 15. října 1066 se stala bitva u Hastings, která rozhodla o budoucnosti Británie.
Vilém prý dal vedle sebe nést papežskou korouhev a na krku měl kosti světců, nad kterými tehdy v Normandii Harold přísahal Vilémovi pomoc, aby získal královský trůn po smrti Edvarda III a tyto kosti měly ten den Haroldovi od Anglického trůnu odpomoci.
Vilém měl vynikající jízdu a výtečné lučištníky, kdežto Harold měl povětšinou bojovníky ozbrojené sekerami, praky nebo kyji.
Harold se dobře opevnil a v opevnění vzdoroval Vilémovým útokům, a proto Vilém použil lest a zdánlivým útěkem vylákal Haroldovi muže z opevnění a pobil je.
Harold zemřel na následek zranění z boje - letící šíp se mu zabodl do oka a on následkem tohoto zranění zahynul a tím byl výsledek bitvy rozhodnut. Haroldovo tělo našli zohaveno, k nepoznání, takže si lidé mysleli, že Harold z bitvy unikl a stal se poustevníkem.
Po vítězství Viléma byla namísto říšské korouhve vztyčena korouhev papežova.
Po Haroldově porážce u Hastingsu nebyla ještě Anglie zničena, protože se velmožové ani města Vilémovi nevzdávala, ale nebyli sjednoceni, sice se několik velmožů sešlo v Londýně a dohodli se s měšťany, že válku proti Vilémovi povedou dále a zvolili si nového krále to Edgara Ethelinga, ale když se Vilém se svým vojskem přiblížil k městu, tak se velmožové i nově zvolený král Edgard Etheling podrobili Vilémovi
Tak Vilém vstoupil bez potíží do Londýna a tam se ve Wesminsterském chrámu nechal, na Boží hod vánoční, roku 1066 korunovat na krále Anglie.
Po korunovaci se dali Vilémovi zřízenci do sepisování jmen a majetku všech, kdo byl proti Vilémovi a tak začala obrovská konfiskace majetku všech anglosaských velmožů, kteří stáli ve válce proti Vilémovi. Vilém konfiskovaným majetkem, kterým odměňoval své rytíře a bojovníky, samozřejmě, že si Vilém to nejlepší nechal pro sebe (nejlepší statky, poklady anglosaských králů, to nejlepší a nejdražší co bylo v domech velmožů a velkoobchodníků, kostelní zlato a stříbro).
Tehdy odešlo z Anglie hodně exulantů do Skotska, Flander a Irska.
Roku 1067 se Vilém vydal zpátky do Normandie, aby se doma ukázal v královské slávě, s sebou z Anglie si přivezl arcibiskupa (bývalého Anglického krále) Edgara s nejpřednějšími velmoži. V Normandii však využili Vilémovi nepřítomnosti a vypukla tam vzpoura, jejímž střediskem bylo město Exeter, kam po bitvě u Hastings utekla Haroldova matka. Vilém si však šlechtu naklonil zpět na svou stranu novými sliby a povstání krvavě potlačil.
Vznikly sice ještě další neúspěšné vzpoury, vedeny např. Haroldovými syny, nebo bývalým Anglickým králem Edgarem, který odešel od Vilémova dvora, také prostý lid se bránil ve srubech stavěných mezi bažinami, ale nebyli sjednoceni a jejich vůdcové vždy zklamali, Anglosasům jelo pomoci i Dánské loďstvo, ale jejich vůdcové byli Vilémem podplaceni a tak nedorazili a těmito nezdárnými pokusy byly naděje anglického odboje zpečetěny. Angličtí náčelníci se podrobili Vilémovi a Edgar Etheling odešel do Skotska.
Roku 1070 byla již celá Anglie podmaněna Anglická šlechta ožebračená a vyhubená, světské i duchovní úřady byli obsazeny francouzskou šlechtou, která potom tvořila svrchní vrstvu obyvatelstva Anglie. Konečně Vilémovo vítězství uznal i skotský král a Edgarovi Ethelingovi nezbývalo nic jiného než se definitivně poddat Vilémovi. Vilém Edgarovi potom určil pobyt v Rouenu. Jedna z posledních Vilémových obětí byl Řek Waltheof, který byl zrazen svou vlastní manželkou. Národ ho prohlásil za světce a putoval k jeho hrobu, kde se děly zázraky, které musely církevní úřady zakázat, aby se do obyvatelstva nevnášelo pobouření a neklid.
Vilém Dobyvatel se stal pánem v zemi, kde byly kraje obráceny v pustinu. I když porazil všechny nepřátele neměl klid, protože mu nastalo mnoho problémů s jeho prvorozeným synem Robertem,protože byl lehkomyslný marnotratník a dokonce proti otci zvedl i zbraň, ale Robert nebyl jediný z Vilémovy rodiny, kdo mu dělal starosti byl jeho bratr biskup Odem, protože okrádal lid a pro svůj vlastní blahobyt podnikal válečná tažení, a proto ho král Vilém nechal předvolat před soud a soud Odema vsadil do vězení. V Římě z toho byl hrozný rozruch, že Vilém odsoudil duchovního, ale Vilém na rozhněvaný Řím nedbal. Vilém odváděl svatopetrský peníz sice dobře a také podporoval církevní reformy, ale duchovní úřady si osazoval tak jak on sám chtěl a uznal za vhodné.
Vilém dosáhl částečného klidu, když odvrátil i nové nebezpečí z Dánska. Knut II vyslal velké loďstvo, ale jak jsem již zmínil, Vilém podplatil Dánské velitele, a proto tam loďstvo Dánů nikdy nedorazilo. Nebezpečí skončilo teprve, když byl Knut II zavražděn.
Vláda Viléma Dobyvatele byla velice přísná. Vilém Dobyvatel se považoval za vlastníka celé Anglie, a proto si jednou zavolal všechny velmože i jejich vasaly ke složení slibu věrnosti, aby mu byli poslušní.
Vilém říši rozdělil na župy a setiny, správce župy se nazýval sheriff, který vedl věci vojenské, soudní i berní. Tehdy došlo i k sepsání všech obyvatel v říši. Král vyslal speciální úředníky, kteří cestovali po všech krajích a svolávali přední osobnosti, které musely vypovídat pod přísahou o všech statcích, čí jsou a jak jsou velké. Tyto zápisy byly schovány v chrámu v Winchestru,v těchto seznamech byl první zapsán král, který měl přes 1000 rytířských statků, po něm bylo zapsáno přes 600 normandských baronů, 8000 podvasalů, potom měšťané, sedláci, otroci. Celkem tedy bylo v Anglii asi 300 000 rodin a 2 miliony obyvatel – tak malý počet obyvatel se dá jedině vysvětlit, jen předešlými válkami.
Vilém měl mnoho problémů i s francouzským králem Filipem I Kapetovcem, který mu záviděl a žárlil na něj – bylo to přirozené u slabocha, který je nucen se dívat na úspěchy silného člověka, který byl vlastně jeho vazalem (leníkem). Filipovo a Vilémovo nepřátelství vyvrcholilo v okamžiku, když byl Vilém tlustý a nemocný, když se tato zpráva donesla k Filipovi, 6 týdnů se Vilémovi vysmíval. Vilém se prý rozzuřil a vykřikl, že rozžehne tolik svíček, že bude světlo po celé Francii“. Vilém svá slova vyplnil, uzdravil se, potom vtrhl na Filipovo území a pustošil její kraj.
Vilém netušil, že se blíží jeho konec, když se jednou projížděl po spáleništi, spadl z koně a těžce se zranil, členové jeho družiny ho odvedli do kláštera poblíž Rouenu, Vilém Dobyvatel vyřkl svou poslední vůli. Svému prvorozenému synu Robertovi odkázal Normandské království, druhorozenému synu Vilémovi odkázal Anglické království a nejmladšímu synovi Jindřichovi odkázal 5000 liber stříbra.
Čerpáno z litiratury:
- kniha – VLÁDCOVÉ V DĚJINÁCH EVROPY (800 – 1648)_autor – PhDr.Ing. Otakar Dorazil_ nakladatelství – Amlyn
- kniha – SVĚTOVÉ DĚJINY V KOSTCE_ autor - PhDr.Ing. Otakar Dorazil_ nakladatelství – PAPYRUS
