Ač se to možná nezdá, tak dnes je tomu již 26 let od Sametové revoluce a konce 40. letého období vlády komunismu v Československu. V tomto článku bych Vám chtěl alespoň trochu přiblížit to, jak vypadal situace na Národní třídě, ze vzpomínek účastníka akce Pavla Špurka a tímto bych mu chtěl poděkovat za jeho účast na Sametové revoluci a boji proti komunismu. Rovněž bych mu rád poděkoval za čas a úsilí, které věnoval přípravě materiálů pro tento článek.
"Byl to opravdu studený den...V Praze na Albertově bylo setkání studentů u příležitosti Mezinárodního dne studentstva na počest zavražděného studenta Jana Opletala a jeho kamarádů gestapem za druhé světové války.
Hovory a provolání se stáčely stále víc k otřesné situaci v našem státě a potom se dala masa lidí na pochod. Přidávaly se desítky lidí jen tak 'z ulice'. Vznikl pomalu se pohybující dav občanů toužících po demokratických změnách.. Jelikož jsem šel davu z Albertova v ústrety, přidal jsem se paradoxně ihned na čelo průvodu.
Původní plán dojít po 'Nábřeží' třeba až k Pražskému hradu byla znemožněna policisty kteří u kavárny Slavie zahradili cestu. Dav se pohyboval a proto nešlo jinam, než odbočit doprava na Národní třídu. Domnívali jsme se, že dojdeme až na Václavské náměstí a tam nás 'rozeženou' pendreky a vodními děly stejně, jako v průběhu tzv. 'Palachova týdne' v lednu tohoto roku. Proto jsme byli překvapeni, že jsme najednou uviděli doslova přehradu ze speciálních jednotek Veřejné bezpečnosti v několika zástupech a vyrovnaných řadách vyzbrojených dlouhými obušky v bílé barvě tzv. federály, helmami a štíty. Jako čelo průvodu jsme se zastavili cca 10 metrů od první řady těchto těžkooděnců.
Byl to zhruba rok a půl, co jsem se vrátil z prezenční dvouleté služby u Hradní stráže. Jedním z výcvikových úkolů bylo i 'rozhánění demonstrací' při použití totožné výstroje a výzbroje. Jak už jsem zmínil byl jsem úplně v předu a dobře slyšel i povely velících důstojníků.
Lidé si před nimi sedali na zem, drželi v ruce květiny a snažili se je zastrčit za štíty zásahové jednotky, zapalovali svíčky a zpívala se státní hymna. Ozývalo se skandované provolávání davu k nastoupeným jednotkám jako: „Máme holé ruce“či „Máte sloužit lidu“, „Nechte nás projít“!!! Cítil jsem ve vzduchu, že dnes to bude 'buď a 'nebo'. Nejen, že to nikoho ze zasahujících neobměkčilo, ale zaslechl jsem i ten nejdůležitější povel: „K rozehnání davu pochodem vchod a obušky použít.“ Hned mi došlo, co se bude dít a že tady se již nedá na nic čekat, než se snažit zmizet. Ustoupit nebylo kam a jediná možnost bylo úzké podloubí u domu po pravé straně. S několika svými přáteli jsme se s hlavami mezi rameny, které jsme si chránili rukama, tímto prostorem rozeběhli a vzpomínám, jak mě překvapilo, že dostávám rány pěstí od civilně oblečených lidí, kteří jakoby v tom prostoru již čekali. Následně nám došlo, že to byli odporní 'estébáci' (pozn. STB-Státní tajná bezpečnost). I tak jsme vlastně tomu největšímu masakru unikli.
Schovali jsme se v baru u Václavského náměstí „Aurora" (později první oficiální sídlo Občanského fóra)... Po pár minutách za námi začali přibíhat lidé s různými i krvavými zraněními v oblasti hlavy a lidé v baru společně s personálem začali dávat první možnou pomoc... Kapesníky a ubrusy ze stolů se změnily v improvizované obvazy a led místo v nápojích byl použit na chlazení bolavých tržných a natlučených ran. Nejhorší bylo, že všichni jsme podléhali velkému šoku... Nejhorší případy byly uloženy na zem... Telefonická volání na záchranou službu byly sice přijaty, ale dokud VB nedovolila, žádná sanitka přijet nemohla. Lidí bylo stále víc a drsných zranění přibývalo. To už se ovšem pomáhalo i na ulici a na Václavském náměstí...
V obdobných případech protestů, jichž jsem se zúčastnil byla k rozhánění demonstrací použita voda z vodních děl nebo slzotvorné přípravky. Tentokrát nic takového nenastalo. Z toho bylo jasné, že při této akci šlo vyloženě a to, aby demonstranti byli fyzicky stlučeni a dostali co nejvíc... Byl to velmi studený a bolavý den, který tak hezky a mírumilovně začal..."
ilustrační foto
Na závěr bych chtěl říci, že na to, co se stalo bychom neměli zapomínat a měli bychom se z historie poučit, ne opakovat tytéž chyby. Jen si, prosím, nezapomeňte dobře rozmyslet komu dáváte ve volbách svůj hlas, protože jak se říká: "Vlk v rouše beránčím zůstává stále vlkem." Nechci Vám radit ani říkat, která politická strana je dobrá, ani který politik je důvěryhodný, protože máte vlastní rozum, jen Vás žádám o následující, před hlasováním dobře přemýšlejte o tom koho volíte. A hlavně jděte volit, protože každý hlas se počítá - slyšel jsem mnoho námitek, že jeden hlas nic nezmění, ale co když si to řekne 100 nebo 1000, to už je jiná, že? Co kdyby si to tenkrát v listopadu 1989 řekl každý, kde bychom byli dnes? Takže nečekejte, že ostatní budou dělat věci za vás, vstaňte a konejte sami a tím pomozte udělat svět lepším.
Děkuji za pozornost, přátelé...
