Minecraft - Pulp fiction: historka z podsvětí

Domnívám se, že nejlepším způsobem, jak představit vzrušení, zábavu, strach a jiné zajímavé zážitky, které budou vaše "minecraftí" hraní doprovázet, je co nejvěrněji převyprávět čerstvý kousek z již rozehrané hry. Povíme si tedy krátký příběh z tohoto hranatého světa.

František je zručný dělník, a jako takový je schopný si ledacos zařídit a vyrobit sám. Vybaven jen tím nejdůležitějším náčiním, se jednoho slunečného odpoledne vydal na příjemnou, relaxační procházku do přírody. Ani jídlo si s sebou nebral. To však nepočítal s tím, že tak nešťastně odhadne čas: v okamžiku, kdy se rozhodl, že se vrátí, se s ním začalo loučit zapadající slunce.

Jelikož věděl, jaké nebezpečí by ho čekalo na temné a dlouhé cestě zpátky domů, rozhodl se, že přečká noc v nedaleké a přátelsky vyhlížející skále. Vytáhl svůj diamantový krumpáč a vykopal si malou jeskyňku do kamene. Na zeď připevnil pochodeň a vchod za sebou zabarikádoval jako ochranu před nebezpečnými nočními tvory. Ulehl na improvizované lůžko z ovčí vlny a pokojně usnul.

Když se probudil, opatrně se šel přesvědčit, jestli už je venku světlo. Čekal ho další slunečný den. Sotva popadl milovaný krumpáč, projela Františkovi hlavou lákavá myšlenka. "Když už jsem v tak krásné skále, stálo by to za to, najít a vytěžit trochu železa. Konečně abych postavil tu kilometrovou železniční dráhu pro můj vozík… Tady železo bude, cítím to v kostech."

A taky že bylo. Jakmile narazil na první jeskyni, mohl se štěstím pominout. Železná ruda na každém kroku. A tak František vytěžil, co viděl, a neustále kutal dál a dál. Brzy zjistil, že se nenachází v jedné jeskyni, jak se původně domníval, ale v obrovském jeskynním komplexu, jaký ještě nikdy neviděl. Ohromen nesmírnou velikostí, mu každou chvíli blýsklo hlavou, že tyto prostory snad ani nemají konec.

Pokračoval stále dál, objevoval další a další nová místa a neúnavně těžil železnou rudu. Párkrát dokonce narazil na zlato či dokonce diamant! To se bude kutit jedna radost. A nejen železnice. František už si představoval, jak si krásně rozšíří svůj příbytek o pár nových místností. A to vše pomocí nástrojů z kvalitních materiálů.

Štěstím bez sebe stále pokračoval temnou jeskyní a na zdi co pár metrů připevňoval pochodně. Jak tak rozrážel temnotu, uslyšel chrastivé zvuky. Okamžitě poznal, s kým sdílí jeskyni. Tyhle kostlivce-lučištníky moc dobře znal. A taky pořádně nesnášel. Za normálních okolností s nimi udělá krátký proces, jenže dnes měl s sebou jen svůj meč a nejúčinnější luk i šípy si nechal doma.

Na výrobu nového luku nebyl jak čas, tak hlavně potřebný materiál: z výroby pochodní Františkovi nezbylo už žádné dřevo. Odhodlal se tedy kostlivce zneškodnit mečem. Povedlo se, ale bez zranění se boj neobešel. Ve světle zrovna zapálené pochodně František spatřil další cenný diamant. Neváhal a šel ho vykopat. Jenže to se mu stalo osudným. Zboku ho překvapil další kostlivec a hbitý šíp Františka zabil. Tím ztratil veškeré své věci včetně těžce natěženého železa a diamantu a objevil se u svého posledního místa přespání, tedy u své postele v jeskyni. Okamžitě sestoupil hlouběji, aby získal své věci zpátky. Plánoval a doufal, že rychle zvedne meč a proklatého kostlivce dvěma švihy zdolá.

Jenže ouha, z jednoho kostlivce byli dva a Františka opět poslali na jeho, teď už nenáviděný, spawn-point. Ze zoufalství se znovu odhodlal, ale ze dvou kostlivců byli čtyři a stále jich přibývalo. Františkovy oči se zaleskly, jak se začal vyrovnávat s těžkou ztrátou. Vždyť v té jeskyni strávil jistě několik těžkých dní! Teď je vše najednou pryč. Věděl, že s tím už nic nenadělá. Zbraně žádné, suroviny jakbysmet. Se smutkem v srdci se došoural domů, nakrmil své psy, ulehl do postele a za hořkosladké optimistické vize, že se do té osudné jeskyně jednou vrátí, konečně upadl do hlubokého spánku.

Tak takový dokáže být Minecraft. Je temný a drsný, ale také nesmírně zajímavý a inspirativní. Stejně jako život sám. V kterémžto případě metafora zdaleka nemusí končit. Věčným tématem každého z nás je hledání smyslu života. Smysl Minecraftu budete taky hledat, možná i několikrát. A věřte, že hledání smyslu života a smyslu Minecraftu jsou si nápadně podobná. Podobně těžká a možná pouze v individuální rovině. Nabízí se však otázka — chceme žít další, byť trochu jinak chápaný, život, vnořený do života již probíhajícího? No jistě, vždyť Minecraft je tak zábavný!