Ověřovali, jestli nejde jen o psychologický trik – tedy jestli povědomí o tom, že jde o nepříjemný zvuk, nezpůsobuje, že je nám nepříjemný. Ukázalo se ale, že reakce jsou stejné, i když testovaní vůbec netušili, že zvuk pochází ze škrábání na tabuli; příčina tedy musí být tělesná. „Naše ucho je velmi citlivé ke zvukům ve spektru 2000–4000 herzů,“ potvrdil Oehler.
Zatím poslední studie zabývající se tímto fenoménem proběhla v Bostonu, na slavné MIT. Tady profesor John McDermott testoval reakce lidského ucha na nepříjemné zvuky roku 2012. Zjistil, že aby byl zvuk nepříjemný, musí splňovat dvě podmínky: jednak musí mít výše zmíněnou frekvenci a za druhé se musí jeho frekvence rychle měnit. Zatím se nepodařilo zjistit, zda má tato reakce u člověka nějaký evoluční smysl (třeba podobný zvuk vydával nějaký predátor), anebo jestli jde jenom o nějaký nedostatek našeho těla…