Celá tato aféra začala tím, že si jedna žena z města Lübeck postěžovala Facebooku, že školáci z místní školy v místní ubytovně pro běžence stlali postele, uklízeli a pomáhali v kuchyni. Žena se o tom dozvěděla od čtrnáctiletého syna své kamarádky. Žena sama sebe nepovažuje za xenofobního štváče, ale přijde jí, že toto je příliš, dále se v konverzaci tázala, jestli školy Lübecku zavádějí nový předmět - "otroctví".
Akce se odehrála v rámci praktické výuky pro žáky osmých tříd ze školy sv. Jürgena. Na Facebooku okažitě celá "aféra" vzbudila mnoho ohlasů a bylo i mnoho komentářů, jako např. „Mají snad dvě zdravé ruce, to si, do ..., nemohou udělat ty věci sami?“ „Proč si ty ubohé, traumatizované bytosti alespoň jednou neustelou?“. Jako všude, tak i zde se objevily hlasy, které situaci viděly jinak, cituji: „No a co? Tak si děti vytvoří vlastní názor. To přežijí. Kdysi dávno jsem se v rámci praxe starala v domě pro seniory o nemohoucí babičky. Otevřelo mi to oči a z rozmazleného fracka jsem se stala dívkou, která dostala rozum.“
Ministerstvo školství a kultury spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko, které situaci vyšetřovalo, potvrdilo, že tvrzení ženy na Facebooku bylo pravdivé. Tento nápad, prý však přišel od samotných osmáků, kteří již dříve azylový dům navštívili a chtěli se dozvědět více , jak uvedla mluvčí ministerstva.
Ovšem podle žáků to bylo trochu jinak, jedna žákyně, která si přála zůstat pod pseudonymem sdělila toto: „Co to je za kecy! Jaká dobrovolnost! Učitel přišel do třídy a oznámil, že druhý den se sejdeme před ubytovnou. Opravdu jsem vyměňovala povlečení a naše třídní mě popoháněla, abych si pospíšila, tak abych to stihla dříve, než uprchlíci dosnídají.“
O tom na čí straně je pravda tak můžeme pouze spekulovat...
