Václav Hrabě - Blues pro bláznivou holku

Autor: Václav Hrabě (1940-1965)

Český básník, autor beatnické poezie, jediný představitel beat-generation u nás (+ Inka Machulková a Vladimíra Čerepková), beatník, Mácha v texaskách
Narozen v Lochovicích u Berouna jako syn železničáře. Vystudoval jedenáctileté gymnázium v Hořovicích a poté i Vysokou školu pedagogickou v Praze – obor čeština a dějepis. Odmala ho bavila hudba, hrál na housle, klarinet a saxofon, sám také skládal. Se studentskými soubory vystupoval v Redutě, Olympiku a dalších sálech. Miloval jazz, jazz hrál a jeho básně jsou vlastně také takovým jazzem.
Po skončení vojenské služby vystřídal Václav Hrabě několik zaměstnání – byl knihovníkem v Městské knihovně, pracoval jako vychovatel v učňovském středisku, byl lektorem poezie v časopise Tvář, pracoval v poetické kavárně Viola a nakonec nastoupil jako učitel na základní škole.
Václav Hrabě byl nadšen dělníky i Fidelem Castrem. Byl to obraz přesvědčení mladé generace šedesátých let. Byli přesvědčeni o tom, že lze dosáhnout „socialismu s lidskou tváří“. V roce 1965 se  setkal s americkým básníkem Allenem Ginsbergem, ve svých dvaceti pěti letech tragicky zahynul na otravu plynem (předpověděla mu to cigánka na parníku na Vltavě, napsal o tom v jedné básni – že odejde ze světa jako mladý a že zemře na otravu).

Dílo Václava Hraběte:

Publikoval své básně pouze časopisecky, za jeho života se tedy jeho básně nedočkaly vydání. Krátce po jeho smrti se jeho básně recitovaly v pražské Viole, brněnském Malém divadle hudby a poezie a v litvínovském Docela malém divadle. Z díla Václava Hraběte se dochovalo asi osmdesát básní a jediná próza. Rytmem naplněné básně si přímo říkaly o jejich zhudebnění. Některé z nich, zvláště v podání Vladimíra Mišíka, doslova zlidověly (Variace na renesanční téma). Básně psal na psacím stroji a rozšiřoval je mezi přátele (někteří ale vůbec nevěděli, že píše poezii)
Václav Hrabě se stavěl proti měšťáctví, pokrytectví a dvojí morálce. Jeho básně byly někdy barokně rozmáchlé, jindy až provokativně přízemní.

• Stop-time – 1969, pásmo, které vyšlo jako bibliofilie
• Blues v modré a bílé – 1977
• Černé nebe nad městem (v exilu 1985)
• Blues pro bláznivou holku – 1991, reprezentativní poezie Václava Hraběte
• Horečka – jediná dochovaná povídka
• hra Margot (rukopis byl později ztracen)

Název: Blues pro bláznivou holku (knižně + a jiné básně)

• Básně často bez názvu, byly jim často přiřazeny později – výbor 12 básní, které připravil už za svého života

Literární druh:

• poezie

Literární žánr:

• balady
• básně (Hrabě využíval širokou škálu forem – blues, sonety, ale i jiné lyrické nebo lyricko-epické žánry, jako byla píseň, romance, ukolébavka, tercína ad. Některé z těchto žánrů jsou ovšem vzhledem k obsahu básní míněny ironicky – „Romance“, „Ukolébavka“)

Téma díla:

• znaky směru beatnické generace – o lásce, zradě, poznávání života, o mládí, společnosti, pohledu druhých lidí, odsouzení současné morálky, mezigenerační problémy, věnováno obyčejným lidem, lidem na okraji spoelčnosti
• Básníkovy rané verše jsou protkány ostrými, místy až provokativními výpady vůči těm, kteří lhostejností a bezcitností zavinili lidské tragédie právě těchto smolařů. V básních jsou často ostře konfrontovány dva světy: svět svobody a spravedlnosti, a oproti tomu svět lhostejnosti, ponižování a útisku.

Nejdůležitější motivy díla:

• trubka (Miles Davis)
• láska
• válka
• odmítání
• milování
• Praha
• příroda
• tramvaje
• ulice
• večer

Časové zařazení + historie:

• 1945 – 1968

Rozdělení literatury u nás do 3 proudů:

• oficiálně vydávaná

• samizdatová – texty šířeny mezi čtenáři přepisováním na stroji

• exilová – vydávaná v zahraniční

• oslava konce válka

• obava o budoucnost

Literární skupiny:

• Skupina 42 – Josef Kainar, Ivan Blatný, Jiří Kolář

• Skupina kolem časopisu „Květen“ – Miroslav Holub

• Skupina kolem časopisu „Host do domu“ – Jan Skácel, Oldřich Mikulášek, Milan Uhde

• Ohnice - Josef Hiršal, Bohumila Grögerová

• + Underground později (Ivan Wernisch, Karel Kryl, Ivan Martin Jirous)

Kompozice díla:

• 12 básní
• na začátku Prolog na konci Báseň skoro na rozloučenou
• verš nepravidelný
• někdy volný
• velmi proměnlivý
• veliká hudebnost a smysl pro rytmus

Postavy:

Básnický subjekt

• píše ze svého pohledu nejčastěji, někdy z pohledu ženské osoby.
• Záměrně se stylizuje do role outsidera, člověka vědomě stojícího na okraji společnosti, kterou pohrdá, případně do role šaška, blázna, vandráka, žebráka či prokletého básníka.

Čas a prostor:

• není přesně určen
• často motivy Prahy a bloudění v ulicích
• domov
• současnost

Jazyk:

• nepoužívá interpunkci
• používá nezvyklá slovní spojení, neotřelá přirovnání, je plný nápadů, originální
• popisy a vyjádření všedních věcí je originální
• někdy používá asociace, které zdůrazňuíe úsporností veršů. Často využívá epiteta (básnické přívlastky), kontrasty.
• obecná čeština, slangové výrazy, citově zabarvená slova
• anafory – básnická figura, opakování stejných slov na počátku veršů nebo slok

Okolnosti vydání:

• Až v pozůstalosti nalezena kompletní sbírka, ta v roce 1990 v čs. vydavateli vyšla

Obsah:

• Prolog
• Podzim
• Variace na renesanční téma
• Ospalé něžnosti
• Krátká báseň o Praze
• Romance
• Infekce
• Blues na památku Vladimíra Majakovského
• Ty
• Ukolébavka
• Zavři oči
• Báseň skoro na rozloučenou

Variace na renesanční téma

• nejznámější text Václava Hraběte. O její popularizaci se v sedmdesátých letech zasloužil zejména Vladimír Mišík, o několik let později pak písničkář Vladimír Veit. Zmiňovanou variací je v tomto případě moderní obdoba středověkých svítáníček, milostných písní o ranním loučení milenců. Variace toho jaká je láska. Na první pohled se jedná o jednoduchou písňovou formu o čtyřech strofách, pravidelně rýmovanou, jen v úvodní strofě je rytmus báseň tematicky narušen.

Blues na památku Vladimíra Majakovského

• skladba, tempo, rytmus, téma básně na hudebníím vystoupení, Van Gogh, podobný osud jako Majakovský

Báseň skoro na rozloučenou

• vrací se zpět k Prologu a reaguje na něj, cítíme, jak se lyrický subjekt ztotožňuje s těmi, které v „Prologu“ opěvoval.