Reklama:
Francios Villon - Závěť (Velký testament)
Umělecké období – renesance
Základní znaky doby:
- Obrození antiky
- Touha po vzdělání, pravdivém poznání člověka a života (X křesťanským dogmatům, poznávání Boha)
- Kult smyslů a rozumu (X kultu víry)
- Růst sebevědomí jednotlivce
- Rozvoj literatury v národních jazycích (X latině)
- Mnohostrannost umělců – renezanční osobnost (např. Leonardo da Vinci)
- Nejčastěji lyrika
Autor – Francois Viilon
- 1429-1463, Francie
- Básník
- Rodné jméno: Francois de Montcorbier/des Loges
- Villon od pařížského kaplana, nejspíš z vděčnosti
- Z chudých poměrů – ujal se ho kaplan Guillaume de Villon – poslal jej na Sorbonnu
- Školu dokončil – nakonec zvolil bohémský způsob života
- Předchůdce prokletých básníků
- Rebelující spolky, víno-ženy-zpěv
- Několikrát odsouzen
- Šarvátky v opilosti, souboje, loupení, výtržnictví, 1455 vražda kněze – trest smrti – amnestován – vyhoštěn z Paříže
- Označován jako první moderní básník
- Jarmila Loutková – Navzdory básník zpívá
Charakteristika díla:
- Mísení vysokého a nízkého stylu – dvorská poezie X vulgarita, obhroublost
- Ironie, sarkasmus, výsměch (společnosti, smrti, vlastní chudobě, pokrytecká pastýřská poezie – psali šlechtici)
- Kontrast cynismu, ironie a hlubokou upřímností
- Oxymorón
Reklama:
Balada
Já u pramene jsem a žízní hynu,
Horký jak oheň, zuby drkotám;
Dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;
Ač blízko krbu, zimnici přec mám;
Nahý jak červ, oděn jak prelát sám;
Směji se v pláči, doufám v zoufání;
Mně lékem je, co jiné poraní;
Mně při zábavě oddech není přán;
Já sílu mám, a žádný prospěch z ní;
Srdečně přijat, každým odmítán.
Villonská balada
- 3 rýmové koncovky, střídavě obkročný rým
- 3 strofy (7-12 veršů) + dozpěv (4-5 veršů)
- Opakující se poslední verš = refrén
- Používali: Vrchlický, Nezval
Rondo
- 2 až 3 sloky, v každé sloce se opakuje hlavní myšlenka
Další díla
- Odkaz (Malý testament)
- 1456, ztřeštěné mládí, před vyloupením teologické fakulty
- Balady v žargonu
- Další villonské balady a ronda
Další autoři tohoto období:
Dante Alighieri (IT, 13. – 14. st.)
- Florencie, kritik doby, vyhnanec
- Ještě ve středověku = průkopník renesance
- Božská komedie
Giovanni Boccaccio (IT, 14. st.)
- Zakladate novodobé prózy
- Kritik soudobé společnosti
- Dekameron
Francesco Petrarca (IT, 14. st.)
- Básník lásky a pozemského života
- Sonet = 4+4+3+3
- Sonety Lauře
Francois Rabelais (FR, 15. – 16. st.)
- Satirik, kritik zla a lidských chyb
- Gargantua a Pantagruel
Miguel de Cervantes y Saavedra (ŠP, 16. – 17. st.)
- Důmyskný rytíř don Quijote de la Mancha
GeoffreyChaucer (EN, 14. – 15. st.)
- Cantenburské povídky
William Shakespeare (EN, 16. – 17. st.)
- Dramata, sonety
- Macbeth
Dílo:
- Literární druh – lyrika
- Žánr – villonská balada
- Próza
- Tematický plán:
- Téma – básně lze rozdělit do pěti částí:
- básník charakterizuje sám sebe a píše o propuštění z vězení.
- ohlíží se za svou minulostí a hodnotí ji.
- vévodí motivy smrti
- část je zaměřena na přátelství a na ženskou krásu.
- modlitba k Panně Marii, kterou věnoval matce
Námět:
- básníkův život
Postavy
- Moc nepopisuje postavy, spíše se soustředí na to, jaké jsou postavy uvnitř
- Inspirace – lidé z okolí (jeho bývalé lásky, biskup Tybaltd’Aussigny
- Narážky na biblické a mytologické postavy
Období:
- Počátek renesanční Francie
Prostředí:
- Francie
Více dějových linií
Kompoziční plán:
- 172 osmiveršových strof – v 16ti baladách
- Ich – forma
Jazykový plán:
Typy básní:
- Vysokého stylu (náboženské písně…)
- Nízkého stylu (pijácké motivy, obhroublé výrazy)
- Veršovaná forma
- Tehdejší hovorový jazyk (+vulgarismy) = archaismy
- Častá přirovnání
- Anafora (opakování na zač. verše)
- Apostrofa (oslovení) –„Ó, pýcho zlá, jež chudáka štveš v zmar.“