Reklama:

Francios Villon - Závěť (Velký testament)

 

 

Umělecké období – renesance

Základní znaky doby:

  • Obrození antiky
  • Touha po vzdělání, pravdivém poznání člověka a života (X křesťanským dogmatům, poznávání Boha)
  • Kult smyslů a rozumu (X kultu víry)
  • Růst sebevědomí jednotlivce
  • Rozvoj literatury v národních jazycích (X latině)
  • Mnohostrannost umělců – renezanční osobnost (např. Leonardo da Vinci)
  • Nejčastěji lyrika

Autor – Francois Viilon

  • 1429-1463, Francie
  • Básník
  • Rodné jméno: Francois de Montcorbier/des Loges
  • Villon od pařížského kaplana, nejspíš z vděčnosti
  • Z chudých poměrů – ujal se ho kaplan Guillaume de Villon – poslal jej na Sorbonnu
  • Školu dokončil – nakonec zvolil bohémský způsob života
  • Předchůdce prokletých básníků
  • Rebelující spolky, víno-ženy-zpěv
  • Několikrát odsouzen
  • Šarvátky v opilosti, souboje, loupení, výtržnictví, 1455 vražda kněze – trest smrti – amnestován – vyhoštěn z Paříže
  • Označován jako první moderní básník
  • Jarmila Loutková – Navzdory básník zpívá

Charakteristika díla:

  • Mísení vysokého a nízkého stylu – dvorská poezie X vulgarita, obhroublost
  • Ironie, sarkasmus, výsměch (společnosti, smrti, vlastní chudobě, pokrytecká pastýřská poezie – psali šlechtici)
  • Kontrast cynismu, ironie a hlubokou upřímností
  • Oxymorón
Reklama:

Balada

Já u pramene jsem a žízní hynu,

Horký jak oheň, zuby drkotám;

Dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;

Ač blízko krbu, zimnici přec mám;

Nahý jak červ, oděn jak prelát sám;

Směji se v pláči, doufám v zoufání;

Mně lékem je, co jiné poraní;

Mně při zábavě oddech není přán;

Já sílu mám, a žádný prospěch z ní;

Srdečně přijat, každým odmítán.

Villonská balada

  • 3 rýmové koncovky, střídavě obkročný rým
  • 3 strofy (7-12 veršů) + dozpěv (4-5 veršů)
  • Opakující se poslední verš = refrén
  • Používali: Vrchlický, Nezval

Rondo

  • 2 až 3 sloky, v každé sloce se opakuje hlavní myšlenka

Další díla

  • Odkaz (Malý testament)
  • 1456, ztřeštěné mládí, před vyloupením teologické fakulty
  • Balady v žargonu
  • Další villonské balady a ronda
 

Další autoři tohoto období:

Dante Alighieri (IT, 13. – 14. st.)

  • Florencie, kritik doby, vyhnanec
  • Ještě ve středověku = průkopník renesance
  • Božská komedie

Giovanni Boccaccio (IT, 14. st.)

  • Zakladate novodobé prózy
  • Kritik soudobé společnosti
  • Dekameron

Francesco Petrarca (IT, 14. st.)

  • Básník lásky a pozemského života
  • Sonet = 4+4+3+3
  • Sonety Lauře

Francois Rabelais (FR, 15. – 16. st.)

  • Satirik, kritik zla a lidských chyb
  • Gargantua a Pantagruel

Miguel de Cervantes y Saavedra (ŠP, 16. – 17. st.)

  • Důmyskný rytíř don Quijote de la Mancha

GeoffreyChaucer (EN, 14. – 15. st.)

  • Cantenburské povídky

William Shakespeare (EN, 16. – 17. st.)

  • Dramata, sonety
  • Macbeth

Dílo:

  • Literární druh – lyrika
  • Žánr – villonská balada
  • Próza
  • Tematický plán:
    • Téma – básně lze rozdělit do pěti částí:
  1. básník charakterizuje sám sebe a píše o propuštění z vězení.
  2. ohlíží se za svou minulostí a hodnotí ji.
  3. vévodí motivy smrti
  4. část je zaměřena na přátelství a na ženskou krásu.
  5. modlitba k Panně Marii, kterou věnoval matce

Námět:

  •  básníkův život
 

Postavy

  • Moc nepopisuje postavy, spíše se soustředí na to, jaké jsou postavy uvnitř
  • Inspirace – lidé z okolí (jeho bývalé lásky, biskup Tybaltd’Aussigny
  • Narážky na biblické a mytologické postavy

Období:

  • Počátek renesanční Francie

Prostředí:

  • Francie

Více dějových linií

 

Kompoziční plán:

  • 172 osmiveršových strof – v 16ti baladách
  • Ich – forma

Jazykový plán:

Typy básní:

  • Vysokého stylu (náboženské písně…)
  • Nízkého stylu (pijácké motivy, obhroublé výrazy)
 
  • Veršovaná forma
  • Tehdejší hovorový jazyk (+vulgarismy) = archaismy
  • Častá přirovnání
  • Anafora (opakování na zač. verše)
  • Apostrofa (oslovení) –„Ó, pýcho zlá, jež chudáka štveš v zmar.“