Émile Zola - Zabiják

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA DÍLA

• Originální název: l’Assommoir
• Vyšel 1877
• Autor poukazuje na to, jak alkohol (= zabiják), ničí člověka a snaží se před ním tímto dílem varovat
• Snaha zachytit nezkreslenou realitu

Literární druh:

• Epika = literární druh – hlavním kompozičním principem je dějovost, modifikovaná hlediskem vypravěče
• Struktura epického díla je vytvářena prostřednictvím fabule (příběh) a syžetu (ztvárnění postav, děje, času a prostoru)
• Nejrozšířenější forma = próza (2 základní žánry: epos (veršovaná epika) a román (prozaická epika), další: povídka, novela, pohádka, pověst, anekdota)

Literární žánr:

• Naturalistický román (7. s cyklu Rougon-Mocquartové)
• Román – vývoj románu je dlouhý, výrazný projev na proměnlivosti jeho struktury

Literární směr/sloh:

A) NATURALISMUS

• Krajní forma realismu, která ukazuje člověka jako pasivní produkt vlivů prostředí, dědičnosti, jeho pudů a vášní
• Ukazuje patologické jevy ve společnosti (kriminalita, násilí, prostituce, alkoholismus a nebojí se ukázat nechutnou stránku lidské existence – nemoci, umírání, splašky, …)
• Zakladatel: Gustave Flaubert, Émile Zola
• Motivy: pesimismus, smrt, zánik, alkohol, prostituce
• Hrdina: na okraji společnosti, časem se dostává do horšího postavení
• Determinace = předurčení (osud hrdiny je předem určen → rezignuje, nesnaží se, snaha je marná)
• Popisnost – vše je dopodrobna popisováno
• Na konci smrt

B) REALISMUS

• Pol. 19. stol.
• Rakce na romantismus (popis života bohatých, spokojených lidí, fiktivních, historických postav)

Stylistická charakteristika textu:

• výrazný projev naturalismu (popis opilců, špinavých místností, ..)

Slovní zásoba:

• nespisovné, hrubé, citově zabarvené a slangové výrazy v přímé řeči postav, argot, vulgarismy
• autorská řeč: nezabarvená slova, rozsáhlé popisy pocitů, míst a vztahů,
• autor využívá autentický jazyk spodiny společnosti, zdůrazňuje obraz jejich bídy

OBSAH

Vypravěč:

• er-forma
• nestranný, objektivní

Hlavní myšlenka, motivy:

• Kritika životních podmínek nejnižších vrstev, vliv dědičnosti, „varování“ před alkoholem
• Osudovost (zaviní jej sama nebo jiné okolnosti)
• Alkohol
• Závist
• Deliria
• Postavení ženy ve společnosti 19.stol – naprostá podřízenost manželovi
• Nestálost štěstí
• Ironie osudu
• násilí, bída, prostituce, špína
• Láska (nešťastná, přelétavá, povrchní)
• Smrt

Kompozice:

• Chronologická
• Dobrá orientace v ději – větší realističnost
• Popis postupného vývoje postav – důraz na důsledky špatného způsobu života, mylných názorů a špatných rozhodnutí
• Prvky retrospektivní – Gervaisa vzpomíná na to, jaké to bylo dříve
• Končí katastrofou – smrt Gervaisy a Coupoeaua, z dcery se stává prostitutka

Postavy:

Gervaisa

Zpočátku:

• Skromná
• Velmi pracovitá
• Starostlivá matka
• Milující žena

Postupem času:

• Líná
• Rozhazovačná alkoholička, která libuje vlastnímu úpadku a umírá v bídě jako bezdomovec
• Příliš tolerantní ke svému muži

Lantier

• Bývalý milenec Gervaisy,
• Příživník a povaleč, snaží se zalíbit lidem a pak utrácí jejich peníze
• typ člověka „parazita“ – když finančně vysaje svého hostitele, „jde o dům dál“ – vše dělá pro svůj prospěch

Coupeau

• Zprvu ideální muž (vydělává, stará se o rodinu) – pracovitý, ochotný, pozorný
• Klempíř – při opravě střechy na něj zavolá Nana (dcera) a spadne - všechny nastřádané úspory jsou investovány do jeho léčby – při zotavování si navykne na pohodlný život bez práce a po uzdravení je líný
• Postupně dochází k degradaci (alkoholik, bije ženu i dceru)– ke konci mu alkohol ničí mozek a chová se agresivně, umírá v léčebně

Goujet

• Bývalý Gervaisin soused
• Beznadějně zamilovaný do Gervaisy – půjčuje ji peníze a vše ji odpouští
• Skromný
• Laskavý
• Pracovitý

Nana

• Dcera zkažená prostředím, ve kterém vyrůstala
• Později prostitutka
• Tvrdohlavá

Popis prostředí děje (doba a místo):

• Století – pařížské předměstí (krčmy, životní prostředí nejnižších vrstev společnosti, prádelna)

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ (CHARAKTERISTIKA DOBY VZNIKU DÍLA):

Politická situace a společnost:

• Francouzská společnost byla tehdy pozitivně naladěna díky revolucím (Francouzská revoluce – 1789), ale také ji vyčerpaly Napoleonské války a cítila, že se ideály revolucí nenaplnily
• 1851 – Ludvík Bonaparte vyhlásil plebiscit – náklon lidu, ale po roce porušil slib (svoboda slova a shromažďování) – poté Krymská válka (1853) – další pokusy o expanzi území, po neúspěšném Mexiku se poddaní stávají opět občany republiky
• Povstání 1871 – Pařížská komuna – první vláda dělníků na světě
• Zmodernizování továrních provozů - prohlubování rozdílů mezi chudými a bohatými
• stěhování lidí z venkova do měst - zvyšování nezaměstnanosti

Umění:

Charakteristické znaky:

• Komplexní, pravdivé a věrné zachycení skutečnosti
• Přesné a všestranné studium společenského života, nitra člověka, zobrazení každodenního života
• Autor nevyužívá autostylizace (není v díle přímo účasten)
• Autorova objektivita podmíněna – vybírá fatka, volí hrdiny, prostředí → není 100% objektivní
• Hrdina se vyvíjí – dobově a společensky podmíněný
• Typizace – autor se snaží postihnout obecné (typické) příznačné rysy lidí v jedinečném hrdinovi
• Vztah autorů k tématu minulost – vyhýbají se jí – upřednostňují součanost
• Umělec už není jen ten, kdo umí zachytit jen krásu
• Díla realismu = studie společnosti
• Žánry: román, povídka, drama

KRITICKÝ REALISMUS

• Vyšší stupeň realismu – 80. léta 19. stol.
• Autoři se snaží o mnohem otevřenější, nesmiřitelnější pohled na společnost při zvětšování sociálních rozdílů – vzniká napětí - pokud o řešení sociálních konfliktů

MAGICKÝ REALISMUS

• Literární směr, ve kterém se prolíná reálná skutečnost s iluzivními prvky (sny, halucinace, mýty)
• Sto roků samoty (Gabriel Marcie Marquez – USA)

Spisovatelé:

Svět:

• Nikolaj Vasilijevič Gogol (RU)
• F. M. Dostojevskij (RU)
• Stendhal (FR)
• Honoré de Balzac (FR)
• Émile Zola (FR)
• Gustav Flaubert (FR)
• Charles Dickens (GB)

CZ:

• Karel Havlíček Borovský
• Božena Němcová

Májovci:

• Jan Neruda (Malostranské povídky)
• Jakub Arbes
• Vítězslav Hálek
• Karolína Světlá

Ruchovci:

• Svatopluk Čech
• Eliška Krásnohorská

Lumírovci:

• Josef Václav Sládek
• Jaroslav Vrchlický
• Julius Zeyer

Malířství:

• Zachycení dokonalé fyzické reality (věrné, detailní)
• Théodore Rousseau, Jean-Francois Millet, Jules Dupré – pravdivost obrazu, kultonví uctívání přírody, venkovský život
• Gustave Courbet – výstava Le realisme – vyvolávala pohoršení
• V Německu Adolf von Menzel
• Rusko – I. J. Repin (Burlaci na Volze)

AUTOR:

Život a vlivy na dané dílo, na jeho tvorbu:

• Francouzský spisovatel – představitel naturalismu vliv na politický život ve Francii
• Mluvčí školy naturalismu, který se snažil člověka zachytit v jeho přirozeném chování se všemi pudy, vrozenými sklony a dispozicemi
• V dětství ztratil otce - v dílech minimum rolí postav otce – bez zkušeností nedokázal věrně vylíčit
• Člověka chápal jako biologický objekt, neuznával jeho psychiku, vycházel z předsvědčení, že literatura musí aplikovat vědecké postupy
• Zemřel náhle na otravu kouřem z kamen

Další tvorba:

• Nana (pokračování Zabijáka)
• Germinal
• Břicho Paříže
• Klaudova zpověď
• Experimentální román (teoretická práce – romám musí být postaven na vědeckém základě, spisovatel pozue pozorovatel a zapisovatel reality)
• Cyklus evangelia: • Plodnost • Práce • Pravda (Spravedlnost)

INSPIRACE DANÝM LITERÁRNÍM DÍLEM:

• Zfilmování
• Dramatizace
• Inspirace do dalšího vývoje literatury
• Hudba
• Ilustrace

• Film: Gervaise (1956) – režie: René Clément
• Český autor Ferdinand Schulz v Osvětě (1880) píše, že v Zolových románech není ani stopa citu, poezie a idejí

KRITIKA (dobové vnímání, kritika, aktuálnost tématu)

• Zabiják začal vycházet na pokračování roku 1876 v pařížském večerníku le Bien public - averze vůči dílu byla obrovská, čtenáři začali odhlačovat předplatné - poté nevyšel ani tisk
• Čtenáři šokováni hrubou mluvou, detailním popisem všech temných stránek života prostého delnictva – do té doby něco nevídaného
• Tématem alkoholismu byl ve své době nadčasový – v dnešní době je téma alkoholismu stále aktuální